Můžete se těšit na dokumentární film: Absurdní, radostné i trýznivé příběhy rozvětvené rodiny, která žije po generace na břehu zbytku prehistorického moře, jež se kdysi rozprostíralo mezi Brnem, Vídní a Bratislavou, odrážející náš bezcitný vztah k lidstvu a přírodě.

Kobylské neboli Bezedné jezero se dříve nacházelo asi 120 km severně od Vídně, tehdejšího hlavního města Rakouského císařství, v dnešní České republice. Existovalo od paleolitu až do roku 1825 a tvořilo největší vodní plochu v regionu. Toto jezero bylo jediným pozůstatkem pravěkého moře Paratethys, které kdysi pokrývalo část Evropy. I po tisíciletích byla voda stále slaná, a tak se stala útočištěm endemických živočichů a rostlin. Na jeho březích se lidé zabydlovali od pradávna a od středověku zde vzkvétalo zemědělství a rybolov. V nedávné době se regionu začalo říkat "Moravské Benátky". Na počátku 19. století se na místní obyvatele obrátil náborář, který nabízel pohádkové bohatství výměnou za vysušení jezera. Na dně jezera měla vzniknout rozsáhlá pole pro pěstování cukrové řepy. Propagátoři slibovali vysoké zisky z produkce bílého zlata, jak se tehdy říkalo cukru. A tak se stalo, že příroda byla pokořena pochybným komerčním projektem. Naši předkové vykopali kanály a jezero vysušili. Jak už to tak bývá, slibované zisky shrábla hrstka zkorumpovaných podnikatelů a lidé v okolí kdysi prosperujícího ráje pro rybolov a rekreaci výrazně zchudli a region postihla ekologická katastrofa. Krajina se změnila a mnoho živočišných druhů vymřelo...

Pokles životní úrovně přinesl do regionu další drama. Dvě světové války se přehnaly. Po komunistickém puči v únoru 1948 následovala násilná kolektivizace zemědělství, popravy a represe. Sovětská okupace zničila veškeré naděje na uvolnění po jaru a létě 1968. Místní kroniky dokládají, že kdykoli nastaly nejtěžší časy, voda se vrátila, aby znovu zaplavila dno zničeného jezera. Někteří to považovali za zázrak, jiní za poselství matky přírody. Stalo se tak třikrát. Komunističtí zemědělští inženýři pak "zkultivovali" dno jezera melioracemi. Od té doby voda spolehlivě odtéká do Dunaje a Černého moře. Následovala léta klimatických změn. Rok 2020 začal jako nejsušší v historii. V zemi mizí povrchové i podzemní vody. Vypuštěné jezero a jeho příběh se staly opět aktuálními. Místní samospráva dokonce přišla s projektem ekotrasy, která vznikla v místech, kde kdysi bývala voda.

Námět a scénář: Ivona Remundová & Filip Remunda
Režie: Filip Remunda